Negativní až tragické zkušenosti ODS s kontaktní kampaní

Předvolební kampaně běží na plné obrátky. Nejen billboardy a sociální sítě. ODS se přesouvá i do ulic a do bytů. Tento druh kontaktní kampaně je však, jak ukazují první zkušenosti, velice nebezpečný a přináší vysoká bezpečnostní rizika. A vyžaduje i velký kus osobní odvahy.

Proto každý agitátor musí od 15.září doložit, že je pojištěný proti napadení. Uvažuje se i o uzavírání  životních pojistek pro ty hrdiny, co jdou odhodlaně do první linie, do lokalit s tradičně levicovými voliči. Náklady by prý hradila politická strana. Je zbytečné zde uvádět pozitivní zkušenosti, jako jsou vřelá pozvání do rodin, vítání chlebem a solí, nebo i skleničkou něčeho ostřejšího, věcné dary či jen vřelá objetí a polibky.

Zajímavější jsou opačné zkušenosti, které ODS zaznamenala. A bezpochyby mohou být i poučením pro ostatní politické strany.

Pavel D.: Otevřel dveře. Ani nečekal, co řeknu. Řval na mě, že už nechce další hrnce a jedním po mě zlostně mrštil.

Zbyněk J.: Slušně jsem pozdravil, představil jsem se mu a řekl, že jdu s lákavou nabídkou od ODS.V tom okamžiku se otočil dozadu a zavolal. Mámo, rychle volej policii, je tu nějakej zloděj....             

Karel H.: Chtěl na mě, abych mu přečetl celou brožurku ODS, kterou jsem mu strkal do ruky. Že prej nemůže číst, když má zánět spojivek. Když jsem byl na konci první třetiny, potřeboval jsem na záchod. Poprosil jsem, zdůrazňuji, že velmi slušně, jestli to mohu vykonat u něj. Sebral obratně z věšáku ramínko, najednou dobře viděl, začal mě s ním tlouci hlava nehlava a řval na celý dům: Už jste toho v týhle zemi pos..li dost..!

Václav K.: ...Kdyby se neotevřely dveře výtahu, tak by mě mlátil dál...

Ondřej H.:Po chvíli mě vtáhl do bytu a zavřel dveře. Z koupelny bylo slyšet jak se natáčí voda. Myslel jsem, že mi chystá nějaký pití na osvěžení. Když vyšel do předsíně, postavil přede mne kýbl, praštil mě  hadrem na podlahu přes obličej a křičel: Tak aspoň tady si ten bordel utři!

Nejtragičtější (protože odřeniny, podlitiny i nakonec zlomeniny se zahojí/, je asi osud mladého, čerstvě ženatého muže Petra S.: Po přečtení prvního bodu z volebního programu mě hnal chodbou a rychle mě doháněl. Těžký kus železa v jeho ruce nevěštil nic dobrého. Z pudu sebezáchovy jsem naskočil na zábradlí a rychle ujížděl dolů. Netušil jsem, že po každých třech metrech jsou na něm kovové výstupky. První tři jsem ještě nějak přejel, ale po čtvrtém jsem se s bolestí vymrštil ze zábradlí... Když jsem se po třech týdnech vrátil z nemocnice a oznámil manželce, že nemůžeme mít děti, začala plakat. Večer, než jsme šli spát, podívala se po očku na modrého ptáka (na služebním kufříku), dala mi pusu a řekla:Tak pro tyhle jsi nasazoval vlastní život? To snad néé!

Aby ODS alespoň eliminovala vzrůstající počet nevybíravých a agresivních útoků na dobrovolné náhončí, začala je vybavovat plynovými pistolemi a ochrannými štíty.