Poděkování české televizi

Po shlédnuti prvního dílu nového televizního pořadu Paleta Václava Slezana aneb 12+1, mohu oprávněně napsat: Máme se na co těšit.

Impulz ke vzniku nového, dvanáctidilného televizního  pořadu Paleta Václava Slezana aneb 12+1, bezesporu dala složitá situace s pandemií v naši zemi. Ta se bolestně dotýká každého člověka, a proto autoři pořadu chtěli poskytnout  širokému spektru občanů možnost vyjádřit svůj názor, sdělit své zkušenost s životem v pandemii a přispět, třeba i jen malým dílem, k řešení problému.  Pořad je koncipován jako panelová diskuze dvanácti osobnosti  z České republiky a  jednoho atraktivního zahraniční hosta, vedená skvělým moderátorem Václavem Slezanem.

Protože úvodní díl měl mimořádný divácky ohlas, dovolím si jen velmi stručně popsat několik okamžiků, které mě nejvíce zaujaly.

Jde o nový pořad, narychlo, a za pochodu připravovaný a tak je slušné prominout tvůrcům několik drobných chybiček, kterým se první díl nevyhnul, ale které v žádném případě nesnížily  jeho hodnotu.

Ta první  se ukázala už v samém začátku pořadu. Profesor Zilvar, rodák z Chudobic v Jižních Čechách, politolog, sice slušně, ale důrazně požádal, aby jeho jmenovka na stole před nim byla přesunuta tak, aby nebyla zastíněna okolními. Obratný a bystrý moderátor pochopil, že manipulace s přesunutím  by nejspíš vyvolaly protesty sousedů profesora Zilvara, a situaci brilantně vyřešil. Udělil po zahájení debaty slovo panu profesorovi.

Ten se v první půlhodině stručně představil a navodil příjemnou a odhodláním naplněnou atmosféru pro panelovou diskuzi, když v závěru svého prvního vstupu řekl. „Viru se nesmí ustupovat, s viry nelze uzavírat kompromisy. Jsem bytostně přesvědčený, že pro řešení problému nám chybí něco jako lidové milice."

Zástupce kulturní fronty  L.H na profesora Zilvara dobře navázal,  když zmínil velmi zajímavou pasáž z myšlenek Che Guevary o nepředstavitelných problémech s komáry v bolivijských pralesích a posunul ji pro dnešní situaci ve válce s kovidem slovy autora: „Revoluce je jako jízdní kolo - když nejede dopředu, stojí!" Vstal, zdvihl levou paži vzhůru -  a pozdravil účastníky slovy:

„Hasta la victoria siempre! ”/Až do konečnému vitězství!/

Silným zážitkem bylo vystoupení zasloužilého recidivisty J.K. Věrohodně a do všech detailů popsal, jak na psychiku člověka působí isolace následkem  lochdaunu. Obrátil  se na občany, ale především na  mladou generaci  s naléhavou vyzvou k nošeni respiratorů a roušek: Řekl doslova: „Kdybych býval při práci nosil roušku ještě dávno před vypuknutím pandemie, nemusel jsem přerušovat dobře rozjetou profesní karieru a byl bych dnes dávno za vodou.”

Pochválil postoj opozice a přiklonil se k urychlenému rozvolňování. Ukázal na kameru perfektně provedené barevné tabulky harmonogramu pro návrat k normálu a důrazně doporučil do první fáze rozvolňování přednostně zařadit školy a ostatní nápravná zařízení.

Dojemný byl i příběh samoživitelky Sandry, které lockdown výrazně zasáhl do života při hledání otce jejího dítěte, protože ji  přerušil pátrání  v lokalitě, kterou tvoří  trojúhelník Split - Hvar- Makarska.

Jiřina F. Ze společnosti Eros  s.r.o pohovořila o zkušenostech svých zaměstnanců, kteří operativně přešli na home office. Vyjádřila  přesvědčeni, ze pandemie neskončí, pokud nepochytáme všechny viry. Velmi  zaujatě hovořila o možnosti  isolovat je zavíčkovanim do zavařovacich sklenic. Podle zkušenosti její babičky jde o spolehlivou a zcela bezpečnou metodu, i když paní Jiřina zdůraznila, že  ona by pro jistotu sklenice s chycenými viry dala do jiné police než leží okurky, džemy nebo kompoty. 

Velký zájem sklidila přítomnost letce - kosmonauta J.T., který přišel do studia bez nasazeného respirátoru, zato ve skafandru a byl připojen na kyslíkovým bombu. Krásně rozběhnutou debatu ale narušil problém. Ten hlavní ale nespočíval v zastaralé technice, která  byla zřejmě příčinou neslyšitelnosti jeho vystoupení, ani silné oroseni skla skafandru , takže jsme nemohli dobře nevidět ani jeho tvář. Do studia nečekaně a rázně vstoupili dva požárníci s policistou, ten do ucha něco sdělil moderátorovi a potom, všichni tři, velmi pomalu a opatrně, i s křeslem, vynesli kosmonauta z místnosti. Václav Slezan ještě odnášeného přátelsky a s úsměvem poplácal po  kombinéze a poděkoval  za účast a řekl: Držte se. Ten to dobře pochopil a pevně sevřel křeslo pod sebou.  Vzápětí ale moderátor zvážněl a oznámil, že jedna bystrá posluchačka zavolala do televize, že byly vážně porušeny předpisy, neboť tlaková nádoby nesmí být ve studiu. 

Zpestřením byl i taiwanský host, slavný iluzionista W. Z .s padesáti minutovou přednáškou, kterou přítomni účastníci pozorně vyslechli i přesto, že se Václav Slezan omluvil za nepřítomnost tlumočnika. Už z  dikce pana W.Z. byla patrná hluboká znalost problematiky mizení virů a tak byl jeho příspěvek   přijat nejen s dlouhým   potleskem,  ale i všeobecným  uznáním jeho věhlasu. A moderátor ještě zdůraznil, že pozváni tak významného umělce do naši země by se neuskutečnilo, nebýt nesmírné odvahy předsedy senátu, který inicioval cestu české delegace na Taiwan. 

Osobní uznání k vystoupení taiwanského umělce vyjádřila i samoživitelka Sandra, když prohlásila, ze by se brzy ráda podívala i naTaiwan, protože poznávání cizích kultur ji obohacuje a naplňuje.  Jen si posteskla,  že je škoda, že se tam nedá cestovat autobusem. Po ukončení pořadu slečna Sandra  přistoupila k taiwanskému  hostu, opatrně a něžně mu vložila do náruče své dítě, a zdvořile, s širokým slovanským úsměvem podržela asijskému hostu dveře, když společně opouštěli studio.

Moderátor si toho povšiml, obrátil se k ostatním a s dojetím řekl:

Měli jsme právě možnost spatřit krásný příklad globalizace a internacionalismu. Osobně v tom cítím i potvrzení, že svět se ubírá, i naší zásluhou, správným směrem.

Posledním drobným stínem bylo přehlednutí zástupce menšin J.L. v České republice, který se nedostal ani jednou  ke slovu, ale brilantní Václav Slezan vše napravil když slíbil, že zástupce menšin v České republice  bude hostem ve všech následujících dílech a  bude sedět na čestném místě hned vedle moderátora.

Ano, v prvním díle se objevily drobné chybičky, ale je poctivé  přiznat, že pořad se podařil, bezpochyby problematiku kovidu pozitivně posunul  a naznačil cesty a možnosti, jak pandemii porazit.  Tvůrcům pořadu poprávu naleží velké poděkování. A divákům možnost těšit se na pokračování.